Attention, Hilda méchante! na Blog.cz

"Mám hlavu plnou cizích myšlenek," zapsal si kdysi P., neboť mu to přišlo nesmírně hluboké a romantické. Tehdáž by kdekdo ochotně potvrdil, že P. je naivní pitomeček.

Tak jo. Zase už se nudím tak důkladně, že mě to dohání k tak zoufalým činům, jako je psaní na blog. Ehm, teď trochu lžu. Tak znova. Zase už utíkám od povinností tak důkladně, až- a zbytek už znáte. Smutné je, že ač trpím akutní potřebou psát, nějak nemám co. Příliš přísná autocenzura. Ale nebojte, ať už napíšu cokoli, bude to ve stále stejném duchu, nezbavím se svého oblíbeného ač po většinou skrývaného tématu. Hm a mohla bych k tomu využít pomlčky, protože... ach, jak jsem líná :)

Tak se mi povedla zvláštní věc. Obcházela jsem svůj slib tak dlouho, až jsem ho nakonec dodržela. No stalo se vám to někdy...? Nějak, a neptejte se mě jak, se mi povedlo přebásnit své latinské veledílo. Překlad je o tři verše delší než původní verze, ale mám ho schválený asi ode všech, u kterých mi na tom záleží. Tak si ho užijte.

Hm. Kdy jsem psala naposledy...? Před třemi měsíci? Nebo už je to dýl? Že prej v říjnu... No tak to už bude dýl. Blablabla, pokud chcete, představte si rozsáhlé o- a výmluvy proč jsem od té doby nic nedokázala dopsat. Pravda, občas jsem si k počítači i sedla s úmyslem něco sepsat. No jak to dopadlo víte. Takže tedy... Proč by se mi mělo podařit dokončit svůj úmysl zrovna dneska? No přece proto, že jsem to slíbila. Pruhovaný. Pravda, taky jsem slíbila, že přeložím svou latinskou báseň, ale ještě že umím obejít vlastní slib. Přece nikdo neřekl, že na tom překladu nepracuju, že jo...

Ale přejděme k závažnějším tématům. Ve čtvrtek budu mít referát na Morgensterna, jupí jupí jou, jenže my, od přírody líni a nezodpovědní odkládáme povinnosti tak dlouho, až v knihovně vymalujou. Takže když jsem se konečně rozhodla, že bych měla mít ve čtvrtek z čeho předčítat (no tak to úplně nebylo. jenom se mi nechtěj platit pokuty za pozdní navrácení a toho Paasilinu už fakt chtěli zpátky. a to jsem ho ani neotevřela), čekala mě zrada. Zavřený oddělení beletrie. Ale aspoň odborná literatura byla otevřená, což se ovšem o pár chvil později ukázalo jako zrada ještě větší. Takže nikdo se nikdy nesmí dozvědět, že jsem si dotáhla domů pár životopisů, fyzikální přednášky a knížku Elektronika-součástky a obvody, principy a příklady druhé rozšířené vydání. Pssst.

Dneska jsme na výtvarce dostali celkem zábavný úkol. Krom toho, že jsme si devastovali ruce rydly, zbyl čas i na další úkol. No dobře, zase překrucuju realitu. Prostě potom, co už třetí den rejeme a ve všech se postupně zakořeňuje hluboká nenávist k potápkám a havranům (Ká-em třicet tři!), je potřeba nějak se odreagovat. A tím dalším úkolem měl být portrét celebrity. Nicméně bylo zadání upraveno do mnohem přijatelnější podoby a sice portrét osoby obecně známé, jejíž ciferník prostě musí každej poznat. Smutné je, že první, kdo mě napadl byl Tesla. Mnohem smutnější je, že druhý nápad se týkal Leonarda Nimoye. A na Sklodowskou jsem si vzpomněla až po nich... Nakonec to odnesl Tesla, možná, když se budu někdy nudit a najdu kabel od mobilu, přidám i fotodokumentaci.

Pac.

Zdrápaná

P.S.: Byl mi způsoben osobnostní růst. Už teď toho lituju.

Fabulae de te audio

amo et spero

sapientes oculos tuos video

odi et amo

verbos stultos dicit

odi et odi et odi...

Není radno zjišťovat si, co bylo inspirací textů některých písní. Opravdu se může stát, že zjistíte něco, co jste v životě nechtěli vědět. Osm smrtelnic posedlých má na svědomí pan Tennessee Williams (Proč jenom si pokaždý při psaní jeho jména vzpomenu na Rimmera se dvěma "m"... a dvěma "r"?) a údajně se jimi inspiroval Belko při psaní Dámy s čápem. To, co v tý knížce provádí jedna stará dáma se zmíněným opeřencem, mě přimělo k přesvědčení, že nikdy nechci být dáma, už vůbec ne stará a pokaždé, když uvidím čápa, uteču s hysterickým řevem. Je to prasárna. Ale opravdu.

Každý, kdo se někdy snažil, byť jen z donucení, stvořit hodnotné umělecké dílo, to zná. Každý někdy zažil ten navýsost hloupý pocit. No možná existuje někdo , kdo se takové situaci vyhnul, ale pak by měl být zařazen do kategorie "nadspisovatel", vlastně spíš "nadčlověk. Problém, nad nímž se hodlám pohoršovat, se totiž netýká jen umělců, ale, snad i ve větší míře, všech zástupců druhu Homo sapiens, společenských to tvorů.

Zdravím Vás, opět po dlouhé době. Žiju, ale to se už v pátek změní, jdu si způsobit (nejen) společenskou sebevraždu. A taky jsem dostala dopis. Od Hanky. Ale nesmim ho nikomu ukazovat. A navíc nemám scaner...

Popadla mě mánie bahenních dráčků. Chovám sé velmi infantilně a svoje tři výtvory nosim do školy v krabičce od čaje a pak je Tygřík fotí. A všichni maj pochyby. Vo mý lásce. Teda vlastně příčetnosti. Pardon. Já jsem se totiž naučila pár dalších zvířecích textů, protože jak už se zmiňovala Tygra, máme díky Fífovi další piesně. Čímž se dá taky ospravedlnit poněkud nesmyslný (jak jinak...) nadpis.

Miluju zeměplošný stripy. Fakt.

No a co jinak? Mé srdce plesá. A ta rozčvaňhaná fujtajblová věc vevnitř tý skorokulatý věci, co mám na krku by mu to i dovolila. Kdyby k podobným zvrácenostem nenutilo i zbytek těla.

Obávám se, že už jsem dnešní příděl blábolů vyplýtvala, tak dám zase na chvílu pokoj.

Perun nechť střeží vaše kroky (a Offlerovi krokodýli osudu)

Mějte se

Asi fajn, nebo prostě jak chcete

Hilda

P.S. Zeměplošský stripy jsou odsud.

Achjo. Ruplo mi v bedně a nešla jsem do kafárny a přeju lidem k svátku. Takže se přibližně tři a půl roku nebudu smět ukázat na universitě (tej u nás) a budu muset chodit kanálama. Což je jeden z rozumných důvodů, proč byste na ně neměli šlapat. Druhý je, že ty na mostě u zimáku nesou hrdě údaje o svém autoru. Hlavně jméno, kvůli kterému se mi staly obilným polem. Takže vlastně kanálama chodit nemůžu. Muá.

Prosím odpusťte mi, že můj dnešní výlev postrádá hlavu, patu i krycí tkáně, ale já jsem si někde postěžovat musela.

Přeju Vám příjemné dožití tohoto roku a samé krásné věci a hory karamelu v roce následujícím.

Hilda

Při jedné hodině slohu jsme měli stvořit článek do novin typu Aha! či Blesk (dobře, mohli jsme napsat také proslov nebo umělecký text...) a mě aj Tygru popadla mánie tvoření senzačních zpráv o kruzích v obilí, neidentifikovatelných létajících předmětech a velmi identifikovatelných letících nakopnutých kočkách. Ale nakonec jsem se rozhodla objevit převratný dokument z desátého století.

Pokud Vás posedla zvědavost, pokračování najdete pod perexem.

Poslední dobou si stále častěji připadám jako obraz Edvarda Muncha. Divná, šílená a strakatá.

Nemám ráda náhody. Takový náhody, co mi na stůl strkaj papíry s výpisem astronautů, kteří byli na MIRu. Zvláště těch, co se jmenujou Dave Wolf.

Mám ráda náhody, který na mojí lavici pohoděj model uhlíku.

Nemám ráda toho tvora, kterej mi můj uhlík sežral.

Belko je bůh.

Umlátila jsem žížalu afrikánem.Omylem.

Zjistila jsem, že slovo mýtina opravdu není odvozeno od Míti.

Nejdou mi na blog přidávat obrázky a děsně mě to sejří.

Na farmě mám hejno netopýrů a kraví strašidlo. A tulipány.

Španělština je ďábelskej jazyk.

Miluju Pilsner SKA orchestra. Tedy TleSKAče. I když maj dosti nechutný texty.

Nemám ráda blafi (to jest ta zrůdnost, co jí postavili v Pardubicích) a své spolužactvo, které tam chodí na pivo, místo aby se se mnou dívali na prodlouženou.

Mám zvrhlý potěšení z faktu, že existujou lidi, který maj s tancem větší problémy než já. A těch lidí je hóóódně.....

Belko je bůh.

Jsem zdeptána a jdu hledat uhlík

Hilda

O nadpisu prosím moc nepřemýšlejte. Sama netuším, co to má jako bejt. Ale mám pár více či méně důležitých sdělení. Mám farmu na facebooku a posílám dary všem svým sousedům. A udělala jsem si pár testů (podobným stylem jako Lister). A víte co jsem se dozvěděla?